Základní filosofická otázka

Vztahy bytí a vědomí, hmoty a myšlení, světa který nás obklopuje a světa idejí, to byly vždy nejzávažnější a nejobecnější úvahy, jakými se filozofové zabývali. Nelze už položit obecnější, hlubší a tajůplnější otázku než: co bylo dříve? Svět či bůh - hmota či myšlenka? Odpověď, jakkoliv je důležitá, nebude nikdy exaktně dokazatelná či vyvratitelná. Je věcí přesvědčení, světového názoru každého filozofa a dokonce každého z nás.

   Ve své knize "Ludvík Feuerbach a vyústění německé klasické filozofie" v roce 1888 Bedřich Engels poprvé formuloval vztah bytí a vědomí jako základní otázku filozofie, která se táhne coby červená nit celými jejími dosavadními dějinami. Ač třeba tuto otázku nevyslovili, vždy si ji všichni filozofové kladli a vždy na ni nějak odpovídali. Ona otázka zní:

Co je prvotní? Vědomí - nebo bytí?

  Vědomí lidské či boží, myšlení, idea či duch v jakékoliv podobě - to vše na jedné straně stojí v této otázce jakoby proti proti objektivní existenci, tedy hmotné skutečnosti, materielnímu světu, hmotě či člověku. Pojmy jsou různé, podstata stejná.

Materialismus vykládá svět z něho samého. Bytí, tedy hmotná existence, je pro něj prvotní, určující. Vědomí či ideje jsou pro něj odrazem, produktem této hmotné existence a jsou druhotné, ve vzájemném vztahu odvozené. Prvotnost hmoty v hranicích této základní otázky je absolutní, za jejími hranicemi je však relativní. Vědomí totiž, jakmile vznikne, stává se relativně samostatným a zpětně na hmotnou skutečnost působí. Materialismus považuje svět za poznatelný vědomím.

Materialismus považuje bytí za prvotní a vědomí za odvozené, zpětně působící

Idealismus považuje tak či onak za prvotní, určující myšlení, ideu, vědomí, ať mají podobu jakoukoliv. Při tom může uznávat poznatelnost světa (objektivní idealismus), nebo ji popírat (subjektivní idealismus).

Idealismus uznává prvotnost vědomí před hmotnou skutečností

   Oba tyto základní směry se počaly formovat již v dobách antiky, stály proti sobě a filozofie se vyvíjela jako jejich vzájemný, zjevný či skrytý boj. Oba se v mnohém mýlily a oba občas přinášely nové poznání. Hranice mezi nimi, stejně tak jako v přírodě, ve společnosti či jinde v myšlení, nikdy nebyly zcela ostré, absolutní. Existovaly po tisíciletí, koexistují a bojují dodnes. Přes všechny dílčí neúspěchy materialismu a dílčí úspěchy idealismu nikdy věda nepotvrdila a nemůže potvrdit stěžejní předpoklad idealistů, tj. uznání ideálna jako samostatného jsoucna.

Materialismus a idealismus se v principu liší v posuzování vztahu bytí a vědomí