Materialismus

  Mohlo by se zdát, že v dávné minulosti převažovaly názory spíše idealistické, protože se jich v písemné podobě zachovalo daleko více. Nelze však přehlédnout, že to byli zpravidla materialisté, jejichž činnost byla potlačována a díla ničena. Například z tisíc let se vyvíjející lókájaty nezůstal ani jediný text a známe ji, tak jako spoustu jiných názorů, jen z kritiky konkurenčních škol. Každý, kdo studuje dějiny filozofie, by si měl uvědomit, že vlastně studuje jen polovinu; neboť ta druhá, ateistická a materialistická byla mocnými tohoto světa po tisíciletí cílevědomě likvidována.

   Teprve mohutný rozvoj vědy v 17. a 18. století, vyvolaný rozvíjejícím se kapitalistickým výrobním způsobem, vrátil mnoho myslitelů ze světa idejí zpět do světa materielního. Rostoucí význam fyziky, mechaniky, přírodovědy, astronomie a matematiky však poznamenal materialismus mechanickým chápáním světa, strnulým pohledem na věci jako jednou pro vždy dané, nepohybující se a neměnící, které je třeba objevovat, klasifikovat a třídit. Zákony newtonovské mechaniky byly považovány za univerzální, byly aplikovány i na procesy chemické, organické a společenské povahy. Postupně se rodící buržoazie měla zájem na pravdivém poznání a materialismus jí byl zákonitě bližší. Vznikaly odrůdy přírodovědeckého, vulgárního i naivního materialistického učení i jejich nejpodivnější směsice s idealismem. Přesto se materialismus rozvíjel, narážeje na tvrdý odpor církevních kruhů v minulosti dávné i nedávné, a dostoupil vrcholu v díle L. Feuerbacha.

Materialismus vykládá svět ze světa samého, nic do něj nevkládá, hledá jeho podstatu a zákonitosti uvnitř

Dialektický materialismus

  Teprve v 19. století, když materialismus vyvrcholil Feuerbachem a současně Hegel rozvinul dialektiku, bylo možné dojít k zásadnímu převratu v dějinách materialismu - zbavit jej jeho živelného či mechanického nazírání a opřít o dialektickou metodu. Spojení materialistického stanoviska a dialektického chápání světa znamenalo převrat v lidském myšlení. Tento největší objev v dějinách filozofie učinili Karel Marx a Bedřich Engels, nezávisle na nich však dospěli k podobným závěrům s řadou chyb např. Franz Mehring, Josef Dietzgen, Wilhelm Weitling a další.

Dialektický materialismus je logickým spojením, dvou dosavadních,
téměř se neovlivňujících myšlenkových směrů - dialektiky a materialismu

Hmota

  Hmota vždy byla chybně ztotožňována s pojmem "látka", ze které se skládá těleso, tedy něco viditelného, hmatatelného, snadno identifikovatelného a zcela konkrétního. Toto naturalistické pojetí odlišil Engels od pojetí filozofického, v němž je hmota nejvyšší možnou abstrakcí, není ničím smyslově existujícím, je souhrnem všeho existujícího, bez ohledu na konkrétní podobu, vlastnosti, projevy a odlišnosti. Má nekonečné množství forem, které spolu dialekticky souvisejí, vzájemně na sebe působí, pohybují se a vyvíjejí. Nelze ji ztotožnit s čímkoli konkrétně existujícím, neboť vše konkrétně existující zahrnuje. Na světě není nic než pohybující se hmota, její projevy, vlastnosti a vztahy. I vědomí je jen produktem hmoty, byť velmi komplikovaným.

Hmota je filozofická kategorie, označující objektivní realitu,
která existuje mimo lidské vědomí a nezávisle na něm

  Hmota může měnit svoji podobu, přecházet z jedná formy do druhé, může měnit formy svého pohybu, ale nelze ni zničit ani stvořit. Nemůže zmizet, jak se domnívali někteří přírodovědci při zjištění přeměny látky v záření, může se transformovat do mnoha podob, z nichž část (a možná většinu) ještě neznáme.

Hmota je nekonečná a nevyčerpatelná, nezničitelná a nestvořitelná

Strukturovanost hmoty

   Hmota existuje v nekonečném množství svých konkrétních projevů - materiálních systémů. Každý systém má svou vnitřní organizaci a každý souvisí s dalšími hmotnými systémy. Takové rozdělení je však jen relativní, každý systém je totiž součástí většího systému a skládá se z menších. Jednotlivé systémy na sebe působí, ovlivňují se a proměňují. Neexistuje takový, který by nebyl součástí jiného systému. Všechny dohromady pak vytvářejí materielní jednotu světa, v níž všechno souvisí se vším. Jednotlivé systémy vytvářejí nekonečný řetězec vztahů z pohledu člověka navenek i dovnitř.

Struktura hmoty je nekonečná a nevyčerpatelná

Formy hmoty

  V běžném vědomí převládá naturalistické, substanční pojetí hmoty jako látky, z níž se skládají tělesa. Za hmotu je běžně považováno jen to, co mohu zjistit hmatem. To je však hrubé zjednodušení složitosti světa. Hmota má nezměrné množství forem, z nichž mezi nejznámější patří např.:

• látky neorganické
• organická, tj. biologicky organizovaná hmota
• společnost, která je hmotou sociálně organizovanou
• pole, např. elektromagnetické, gravitace, světlo
• plazma
• záření
• antičástice

Existuje však mnoho jiných forem hmoty, které člověk teprve poznává a nebo dosud nepoznal.

Hmota má nekonečné množství forem

Pohyb

  Pohybem jsou všechny procesy v přírodě a společnosti. Pohyb patří k základním, univerzálním, vnitřním vlastnostem hmoty. Je výsledkem vnitřní rozpornosti této hmoty, důsledkem neustálého zápasu jejích vnitřních protikladných stránek. Hmotu nelze chápat jako cosi nehybného, mrtvého - je vždy nositelem pohybu, který je ve svých důsledcích základem života.

  Každé formě hmoty odpovídá určitá forma jejího pohybu. Tyto formy jsou jednoduché i složitější, vyšší formy v sobě obsahují nižší, avšak nelze je na ně redukovat. Jednotlivé formy se ovlivňují a prolínají, mohou vzájemně přecházet. Konkrétní druhy pohybu nelze identifikovat podle jediného znaku. Mezi nejznámější podoby pohybu hmoty patří:

fyzikální pohyb, např. na úrovni částic

chemický, např. na úrovni atomů a molekul

mechanický, pohyb těles

biologický, organický, výměna látková, život, rozmnožování

vědomí, na úrovni nejvýše organizované hmoty - mozku

pohyb společenský, změny společnosti, působení společenských sil

  Existují však další druhy pohybu, které člověk objevuje a bude objevovat s každou nově objevenou formou hmoty. Každý druh pohybu má své vlastní zákonitosti, které zkoumá příslušná věda.

  Pohyb hmoty je absolutní, univerzální, stálý. Je způsobem existence hmoty. Klid není opakem pohybu, je pouze jednou z podob pohybu.

Klid je jen dočasný, relativní, zdánlivý, je to jen fáze pohybu

  Pohyb je kvalitativně i kvantitativně nezničitelný, nekonečný. Pohyb je stejně nevyčerpatelný, jako hmota sama. Neexistuje hmota bez pohybu a pohyb bez hmoty.

Pohyb je způsobem existence hmoty

Energie

  Obecnou mírou různých forem materielního pohybu hmoty je energie. Patří, stejně jako pohyb sám,  neoddělitelně k hmotě. Jednotlivé druhy energie se vzájemně mohou přeměňovat, jednotlivé hmotné systémy si energii vzájemně mohou předávat. Mezi nejznámější druhy energií patří:

mechanická (potenciální a kinetická)

chemická

magnetická

elektrická

tepelná

světelná

jaderná

  S každou novou formou hmoty a její formou pohybu bude objevován i nový druh energie. Energie je nevyčerpatelná, nezničitelná a nestvořitelná.

Neexistuje hmota bez energie a energie bez hmoty

Odraz

  Tím, jak se jednotlivé součásti hmotného světa setkávají, vzájemně na sebe působí a probíhají v nich změny. Podle intenzity tohoto kontaktu i podle citlivosti jednotlivých účastníků tohoto kontaktu mají jejich změny nejrůznější podobu. Výsledky takového kontaktu nazýváme odrazem. Odraz je obecnou vlastností hmoty. Je to schopnost hmoty reagovat na vzájemné působení předmětů a jevů. Každé formě hmoty a jejího pohybu odpovídají specifické formy odrazu. Mezi nejběžnější formy odrazu patří např.

mechanický, např. otisk vzájemně působících těles, změna jejich tvaru a pod.

magnetický, zmagnetizování jednoho tělesa druhým

dráždivost, změna výměny látkové jako reakce živého organismu na změny vnějšího prostředí

vědomí, jako reakce mozku na vnější působení, zprostředkované smysly

sociální a politická hnutí, jako reakce společnosti na změny sociálních podmínek

  Tak jako existuje nekonečné množství forem hmoty a jejího pohybu, existuje nekonečné množství forem jejich odrazu. Každý hmotný systém má schopnost odrážet a každý hmotný systém může být odrážen. Někdy jednoduše, jindy složitě, někdy přímo, jindy zprostředkovaně, ale vždy. Neexistuje nic, co by nemělo schopnost odrazu či nemohlo být odráženo. Odráženy jsou i odrážejí věci neživé, živé, tuto schopnost mají i produkty lidského vědomí, tj. ideje.

Odraz jako univerzální vlastnost hmoty
je základem poznatelnosti světa

Prostor a čas

   Prostor a čas jsou formou existence hmoty. Hmota neexistuje mimo prostor a čas, prostor a čas neexistují mimo hmotu. Prostor a čas jsou nekonečné, nevyčerpatelné, absolutní. Konečná, relativní, dočasná jsou jen jednotlivá tělesa. Hlavními vlastnostmi prostoru jsou jeho rozměry. Prostor má tři rozměry. Teoretické konstrukce vícerozměrných prostorů na tom nic nemění. Čas má jeden rozměr a je nevratný.

  Prostor a čas existují objektivně, reálně, nezávisle na lidském vědomí, ale závisle na hmotě, jejímiž jsou neoddělitelnými atributy, závisle na jejím pohybu. Jednotky k měření času a prostoru jsou subjektivní, vytvořené vědomím, mají však objektivní obsah. Prostor a čas jsou současně absolutní i relativní.

Mezi dvěma úseky času či prostoru jsou vždy jiné úseky, které je spojují

  Prostor a čas spolu tvoří dialektickou jednotu, vzájemně se ovlivňují a podmiňují. Jejich vazba je natolik úzká, že je možné chápat je jako časoprostor, tedy čas jako čtvrtý rozměr prostoru. Nelze však vyloučit ani existenci jiných časoprostorů.

  Nekonečnost času a prostoru jsou rozporným vztahem hmotného světa jako celku k jeho jednotlivým konečným součástem; i každá nekonečnost je tedy relativní, vztahující se vždy k něčemu. Hledání konců je součástí poznání, ale spekulativní stanovení konců předem vždy poznání brzdilo. Gnoseologický optimismus proto vychází z toho, že

čas a prostor jsou nekonečné, nevyčerpatelné, nestvořitelné a nezničitelné

  Na světě neexistují nic než hmota a její jednotlivé konkrétní formy, projevy a vztahy. Vesmír, to je nesmírně složitá soustava měnících se vztahů neměřitelného množství hmoty, zákonitosti, které svou existencí sama vytváří, její pohyb v prostoru a čase, její energie i vlastnosti a její nejvyšší produkt - lidské vědomí.

Jednota světa i jeho podstata, kterou filozofové odpradávna hledali, spočívá v jeho materiálnosti a univerzální souvislosti

--------------------------------------------------------------------------------

  Filozofický materialismus není sbírkou dogmat, ale důsledným zobecněním dosavadních poznatků přírodních věd. V jednotlivostech může být, a zcela jistě bude, upřesňován v souladu s novými, ověřenými fakty, tak jak je přírodověda objevuje. Může být, stejně jako v minulosti, dočasně opouštěn některými vědci, bezradnými nad tím, co objevili. Určitě bude zpochybňován, stejně jako mnohokrát, každým novým objevem, který bude vykládán jako "důkaz" boží moudrosti. Nakonec však, navzdory všem spekulacím a stejně jako vždy, zvítězí zdravý rozum a materialismus, i když bude trochu jiný.

  Lze očekávat, že budoucí materialismus bude ještě dialektičtější, než ten dnešní; že formy hmoty, pohybu, energie, prostoru a času se ukáží ještě bohatšími a jejich vzájemné vztahy ještě složitějšími, než si dnes dovedeme představit.

Ale nelze očekávat, že kterákoliv věda dá za pravdu idealismu, tj. existenci ducha či vědomí, nezávislého na hmotě