Historický materialismus

 Kdyby Karel Marx a Bedřich Engels vytvořili jen dialektický materialismus, byli by dnes uznávanými vědci nejen ve světě (kde uznáváni jsou), ale i v České republice, kde je bývalá hlava státu považovala za bezvýznamné filozofy. Navzdory tomu byl Karel Marx v britské anketě BBC vyhlášen nejvýznamnějším myslitelem celého minulého tisíciletí, což Václavu Havlovi nehrozí.

   Hlavní příčinou věhlasu zakladatelů marxismu je to, že položili základy vědeckého, tj. materialistického pohledu na společnost. Podstatu dialektického materialismu totiž objevili a formulovali právě při zkoumání společenského vývoje. Jen z pedagogických důvodů je dnes dialektický a historický materialismus oddělován. Oni tak nikdy nečinili.

  K jejich největším objevům bezesporu patří materialistické pojetí dějin a pochopení podstaty i zákonitostí vývoje lidské společnosti.

Předmarxistické pojetí dějin

  Až do doby Karla Marxe neexistoval ucelený vědecký výklad dějinného pohybu. Objevovaly se však stále častěji střípky poznání, směřující k pravdě. Vývoj společnosti jako celku byl ale převážně chápán idealisticky, tedy jako produkt vědomí, ducha lidského i božího, jako pohyb idejí na společnost působících, přičemž materiální podmínky života byly vnímány jen jako výsledek nebo dokonce pouhá okolnost dějinného procesu. Existovala a dodnes přežívají nejrůznější pojetí historie:

• individualistická, podle nichž dějiny vytvářeli jednotlivci
  
• kolektivistická, chápající historii jako výsledek lidských skupin
  
• racionalistická, zdůrazňující rozum, zcela odtržený od materiálních podmínek života
  
• iracionalistická, absolutizující úlohu citů, pudů, vášní a instinktů v historii
  
• deterministická, zdůrazňující úlohu jakési nutnosti i předem vytvořené objektivní zákonitosti
  
• indeterministická, přeceňující chaos, nahodilost a samovývoj
  
• fatalistická, líčící lidstvo v historii jako hříčku osudu
  
• voluntaristická, předpokládající rozhodující úlohu lidské vůle i libovůle v dějinách
  
• objektivně idealistická, tvrdící, že v dějinách vládně duchovní princip nebo bůh, existující objektivně, tedy nezávisle na vědomí lidí
  
• subjektivně idealistická, odmítající objektivní ideje a absolutizující úlohu vůle a vědomí
  
• naturalistická, chápající dějiny pouze jako důsledek přírodních procesů
  
• antropologická, redukující člověka na abstraktní, izolovanou biologickou bytost
  
•   Charakteristickým rysem předmarxistického pojetí dějin bylo jejich posuzování a hodnocení podle idejí, které vznikly jinde i v jiném období a byly do historie dodatečně vnášeny jako kriterium. To se běžně stává nemarxistickým historiografům i politologům dodnes.

Materialistické pojetí dějin

   Teprve prudký rozvoj zbožní výroby a peněžního hospodářství, přechod od rukodělné ke strojové výrobě, vznik proletariátu a buržoazie i vyostření jejich rozporů umožnil a zároveň si vynutil jiné chápání dějin. V polovině 19. století vznikají poprvé podmínky pro to, aby bylo možné kriticky přehodnotit předchozí společenské poznání, především Machiavelliho, Owena, Kanta, Hegela a Feuerbacha a pochopit, že

dějiny jsou pohybem společnosti, jehož hlavní příčinou je konec konců materielní výroba.

Historický materialismus

  je nejobecnější společenskou vědou, je společenskovědní metodou. Aplikuje dialektický materialismus při studiu společnosti. Ve své podstatě způsobil převrat ve společenských vědách, které dosud vždy posuzovaly společnost na základě nějakých jednou pro vždy daných měřítek a principů.

• vidí společnost jako hmotný celek
• zkoumá společenské jevy jako materiálně podmíněné
• posuzuje společnost v jejím vývoji
• hledá hlavní hybné síly tohoto vývoje
• zabývá se nejobecnějšími zákonitostmi změn společnosti
• studuje vztahy společenského bytí a společenského vědomí

Marxismus chápe dějiny jako přírodně historický proces

  Historický materialismus na rozdíl od ostatních přístupů nevysvětluje minulost vkládáním dobových, většinou třídních iluzí vytvořených později, a díky tomu může rozumět kontinuitě procesů dějin. Nepřidává do historie pozdější představy, ale naopak, hledá v historii určité zákonitosti a na jejich základě se snaží předvídat budoucí vývoj.

  Nevidí příčiny vývoje společnosti v zájmech a činnosti jednotlivců, byť velmi významných, hledá je ve společných zájmech velkých skupin lidí, především v zájmech ekonomických.

   Odmítá uznání jakýchkoliv věčných pravd, kterými je vysvětlován pohyb společnosti, ale naopak hledá pravdy v dané době dosažené. Každý společenský jev posuzuje konkrétně a historicky.

   Nehledá základnu společenského vývoje v idejích a institucích lidmi vytvořenými, které považuje za nadstavbu, ale v materiálních a sociálních příčinách jejich vytvoření. Historický materialismus došel k poznání, které jej odlišilo od všech předchozích přístupů k historii:

Výroba hmotných prostředků a tím i daný stupeň hospodářského rozvoje tvoří základnu, z níž se vyvíjela nadstavba. Tu je proto zapotřebí vysvětlovat ze základny a ne naopak, jak se dělo dosud.