Co je marxismus?

Kdo chtěl kdysi ve vědě dosáhnout uznání mocných, chválil Aristotela.
Dnes se ze stejných důvodů zatracuje Marx...

  Lidé nečiní své objevy, nevytvářejí hnutí, teorie a vědy jen tak bez příčiny; musí k tomu mít důvod. Oním důvodem jsou zpravidla společenské podmínky a praxe člověka, které si na určitém stupni vývoje nový objev, novou teorii či celou vědu přímo vynucují. Každý velký objev vyrůstá především z potřeb společenské praxe. Pokud by nevyrůstal, a přece byl učiněn, nikdo o něj neprojeví zájem - zapadne a musí být učiněn po čase, až jej bude zapotřebí, znovu. Třeba jako vrtulník, psací stroj a další "zbytečnosti", které kdysi vynalezl Leonardo da Vinci. Stovky objevů tak musely být opakovány, často několikrát. I Ameriku bylo nutné objevit vícekrát. Každý nový lidský výtvor, stejně tak jako každý myšlenkový směr či společenský jev, má své sociální, společenské kořeny či zdroje.

  Aby však mohl nový objev vzniknout, musí být splněna i další podmínka. Tou je předchozí poznání, na něž lze navázat, jež je možno přehodnotit a rozvinout, ze kterého může vyrůst poznání nové. Každý objev či společenský jev má i své gnoseologické prameny.

  Existují-li sociální a gnoseologické podmínky, je pak už jen náhodné, kdo a kdy příslušný objev učiní. Chceme-li poznat, proč k objevu došlo, nemůžeme se příliš zabývat člověkem, který u jeho zrodu stál. Onen jednotlivec byl sice nezbytným, ale náhodným článkem v řetězu nutnosti. Jeho vlastnosti, schopnosti a motivy jsou sice možná zajímavé, někdy i důležité, ale nikdy ne rozhodující. To platí nejen o objevech či omylech, ale i o všech společenských jevech. Určující není jednotlivec, ale společenská možnost a potřeba jejich vzniku.

Pochopit cokoliv ve společnosti znamená poznat, z čeho to vyrůstá.

Sociální zdroje marxismu

  Marxismus vznikl v polovině 19. století jako duchovní odraz krize společenského systému. Buržoazie v té době přestala být spojencem ostatních vrstev společnosti v boji proti feudálům, protože už je definitivně porazila a plně zaujala jejich místo. Starý, po věky budovaný systém byl rozvrácen a nahrazen novým. Obrovské masy lidí získaly osobní svobodu, ale ztratily své dosavadní skromné životní jistoty. Jejich dřívější osobní závislost na starých pánech se změnila v ještě těsnější závislost ekonomickou na pánech nových. Rozvíjela se strojová velkovýroba, vznikaly nezaměstnanost a stávky, krize z nadvýroby a živelný odpor dělníků proti strojům, které na jedné straně přinášely pokrok i obrovské zisky svým vlastníkům a na druhé straně ztrátu zaměstnání, hlad i bídu. Masy lidí se ocitaly bez základních životních prostředků. V plné síle se projevil rozpor dvou rozvíjejících se nejvýznamnějších společenských tříd - buržoazie a proletariátu. Upevnil se nový společenský řád a vyhrotily jeho protiklady; nastal stav, který byl dosavadním úhlem pohledu nepochopitelný.

  Tyto nové jevy bylo třeba objasnit. Vznikaly malthuziánství, anarchismus i další směry. Pravdu v té době hledali mnozí, jen Marxovi se to podařilo. Mnoho myslitelů před Marxem i současně s ním se pokoušelo jít stejnou cestou. Omezeni svou dobou, prostředím, sociálním zakotvením, zaměřením, vzděláním, náboženským přesvědčením i schopnostmi zůstávali většinou jen v půli cesty. Bělinskij, Dobroljubov, Černyševskij, Gercen i desítky dalších jsou toho příkladem.

Sociálním zdrojem marxismu je kapitalismus a jeho rozpory.

Gnoseologické zdroje marxismu

  Marxismus se skládá ze tří relativně samostatných, ale ne přísně oddělených součástí, z nichž každá má své specifické teoretické kořeny:

filozofie, která navazuje na německou klasickou filozofii, reprezentovanou zejména pracemi Hegela a Feuerbacha. V nich vyvrcholily dvě dosud oddělené, zcela protikladné větve filozofického vývoje - idealismus a materialismus, z nichž každá přinášela něco nového, důležitého, ale žádná nebyla sama o sobě schopna podat ucelený, pravdivý obraz světa.
politická ekonomie, která vyrůstala z anglické buržoazní politické ekonomie; u jejího zrodu stáli William Petty, Adam Smith a David Ricardo. Ti se pokusili objasnit ekonomickou podstatu kapitalismu, ale zůstali v půli cesty.
učení o komunismu, tedy o nové, lepší budoucí společnosti a cestě k ní, které se formuje v myšlenkách utopických komunistů a socialistů asi od r. 1500. Je prezentováno v dílech Thomase Mora, Tommasa Campanelly, a později Charlese Fouriera, Saint-Simona a Roberta Owena i dalších myslitelů. Ti pochopili rozpory své doby a chtěli je odstranit vytvořením nového, spravedlivějšího společenského systému, který si dovedli představit, avšak neznali reálný způsob jak jej dosáhnout. V tom byla jejich utopičnost.
  Vedle toho pak vývoj marxismu urychlily a umožnily i velké objevy přírodních věd 19. století, zejména zákon o zachování hmoty a energie, objev buněčného jádra J. E. Purkyně a především Darwinova vývojová teorie, publikovaná v r. 1859. Ty nutily vědu změnit dosavadní nazírání na svět, jako na věčný, stálý, neměnný a vcelku jednoduchý boží výtvor.

Gnoseologickým zdrojem marxismu je předchozí lidské poznání

Marxismus je věda

  Marxismus vznikl jako zobecnění vědeckého poznání přírodovědy, historie, filozofie i ekonomie. Vytvořil zcela novou metodu zkoumání světa - dialektický materialismus - a formuloval ji asi takto: Vše, co chceme poznat, musíme vidět současně ...

jako materiálně, hmotně podmíněné, mající své zákonitosti v celém svém vývoji, v procesu změn, v pohybu - jako dočasné, historické, proměnlivé jako vnitřně rozporné, přičemž vývoj vnitřních rozporů je zdrojem pohybu a změn v nejširších, zejména podstatných souvislostech a příčinných vztazích. Marxismus není dogma, je to návod k myšlení a jednání.

  Marxismus je společenská věda, protože zkoumá především společenské vztahy. Jeho základním přínosem je, že společnost pochopil jako činnost hmotného systému a hledal zákonitosti jejího vývoje. Stal se jediným výkladem světa, který se nedostal do rozporu s žádným vědeckým objevem. Je to nejkomplexnější a nejpravdivější učení o společnosti, jaké kdy vzniklo. A stejně jako každá věda se vyvíjí dále.

   Byl tisíckrát kritizován, ale nikdy nebyl překonán. Byl mnohokrát zavržen, ale nikdy nebyl nahrazen něčím lepším. Byl nesčíslněkrát obviněn, ale nikdy nebyl vyvrácen. Je vytrvale pomlouván - většinou těmi, kteří jej vůbec neznají.

  Politické hnutí, které má stejné sociální kořeny jako marxismus, které z něj důsledně jako z vědy vychází, ale i jeho ideje a cíle, to vše je nazýváno souhrnným názvem "komunismus". Avšak ne vše, co v historii používalo název socialismus a komunismus vycházelo z marxismu. Mnohá hnutí používala pouze názvy (jako např. německý národní socialismus, lybijský "zelený socialismus"), jiná používala pouze marxistickou frazeologii a vyrůstala ze zcela jiných kořenů (např. maoismus) a další vycházela z marxismu zcela deformovaného (stalinismus). Mnohé myšlenky marxismu, socialismu a komunismu i sama jejich jména byly a zůstávají natolik přitažlivé, že jsou a občas ještě budou používány i jako pouhý propagační plakát, přičemž jen tyto myšlenky diskreditují.

  Marxismus, stejně jako každá věda, bývá v běžném vědomí chápán velice rozdílně. Mnozí komunističtí funkcionáři si jej v minulosti zužovali na pouhý soubor vybraných citátů, které vyhovovaly jejich praxi. To, čemu nerozuměli, nebo jejich praxi přímo odporovalo, prostě přehlíželi. Mnozí bránili rozvoji marxistického myšlení a snažili se jej glorifikovat a zakonzervovat, což snižovalo jeho váhu. Primitivními antikomunisty je marxismus běžně redukován na souhrn vybraných myšlenek, které jejich praxi kritizují, a vědomě je zatajováno vše, co s naprostou samozřejmostí ostatní vědy uznávají a rozvíjejí. Skutečnými teoretiky i politickými stratégy buržoazie je však vnímán, studován a respektován. Marxismus není jednoduchým pohledem politikáře na svět. Je to radikální stanovisko třídy, která má bytostný zájem na pravdivém poznání světa a toto poznání prakticky realizovat.

Marxismus je syntézou pokrokových prvků myšlení

  Jednotlivé myšlenky, ze kterých se marxismus skládá, byly od nepaměti (a dodnes jsou) rozptýleny v běžném vědomí milionů lidí, kteří jej neznají, nebo dokonce neuznávají, ale kteří se přesto s jeho částmi ztotožňují. Ona zrnka pravdy, která je možno nalézt téměř u každého, jsou však překryta a rozmělněna nánosy idealismu, po tisíciletí uměle vnášeného do společnosti zejména prostřednictvím náboženství a v zájmu vládnoucích tříd. Zásluhou marxismu není to, že ony střípky pravdy objevil, ale to, že je posbíral, doplnil a vytvořil z nich ucelený, logický systém, že z nich setřásl po věky střádající se balast a podíval se na ně znovu očima vědy. Marxismus, stejně tak jako ostatní vědy, není eklekticismem, přestože vznikl z poznatků mnoha protichůdně uvažujících myslitelů v nejrůznějších dobách.

Jak studovat marxismus?

   Marx a Engels byli vědci, novináři i publicisté. Nepsali učebnice. Poctivě studovali myšlenky předchozích generací filozofů, historiků i ekonomů, seznamovali se s výsledky soudobé vědy a své názory zveřejňovali formou polemik, kritik i novinových článků. Zabývali se především epochou, v níž žili. Čile korespondovali se svými přáteli i odpůrci, reagovali na aktuální politické, ideové, sociální i národnostní spory své doby, snažili se vysvětlovat i burcovat - a v tom všem jsou obsaženy a rozptýleny jejich poznatky, zobecňující nejen jejich dnešek.

  Pro čtenáře v jiném století je obtížné, stejně tak jako u většiny ostatních filozofů, hledat po létech v jejich dílech ona zrnka pravdy, z nichž postupně sestavovali svůj o vědu opřený názor na svět. Tisíce jmen a událostí, současníkovi  už nic neříkajících, stovky sporů s autory už dávno neznámými, to vše obaluje v desítkách knih sebraných spisů i dopisů jejich racionální vidění světa, které na rozdíl od okolností, za nichž vznikalo, přetrvává věky.

Je těžké studovat jakoukoliv filozofii

  - znamená to poctivě oddělovat dobový nános od podstaty, a při tom chápat podmínky, které vývoj této podstaty ovlivňovaly. Znamená to porozumět jazyku a stylu, ve kterém jsou myšlenky napsány, přeložit si je do  současného jazyka, a při tom nezkreslit to skvělé, co obsahují. Předpokládá to tolerovat nutné dobové omyly a neodmítat s nimi přetrvávající, byť nedokonale popsanou pravdu. A chce to studovat u pramene, nebo alespoň u těch, kteří tu či onu filozofii pochopili - rozhodně ne u těch, kteří ji jenom papouškují, či kteří ji jenom kritizují, nebo kteří ji i přes svou nespornou inteligenci pochopit nemohou, protože prostě nechtějí. Nezbytné je  i vědět, že se lidstvo a jeho poznání od té doby zákonitě pohnulo a porovnat, zda se také pohnula ta či ona filozofie, zda vydržela historický nápor, a zda je dále rozvíjena v souladu s ním.

To vše platí o každé filozofii - a o marxistické také

  Marx a Engels však byli především demokratickými revolucionáři. Stejně jako všichni filozofové v historii stáli na straně jedné z existujících společenských tříd. Na rozdíl od většiny ostatních to však neskrývali - bojovně se ke své třídě hlásili a nepokrytě hájili její zájmy. Byla to dělnická třída, o níž se možná domníváte, že si to nezaslouží, že je méněcenná, nebo že už dokonce neexistuje. A to Vás může odradit. Byla by to škoda - ona existuje, a denně tvoří vše, čeho užíváte. Nezošklivte si proto židli, na které právě sedíte, a neopovrhujte filozofií, sympatizující s nejpočetnější části společnosti, ke které můžete zítra patřit i Vy!

 Marxismus je uceleným a stále se rozvíjejícím teoretickým systémem,
který zobecňuje dosavadní vědecké poznání, vychází z něho, respektuje jej,
a na jeho základě se snaží o nový filozofický, ekonomický a sociální výklad světa proto,
aby jej bylo možné učinit lepším